Pisen podzimu

Když léto skončí, podzim přikvačí,
Listí se zbarví dozlatova
a slunce zasněně rozzáří pavučiny,
pak vítr podzimní potichu šeptá slova
a zlaté listoví zahraje melodii.
Ta píseň soumračná zazpívá moudrost věků
ocúnů klinkání ji oznamuje světu.
Však těmhle slůvkům člověk už nerozumí,
To cenu za rozum zaplatil vzpomínkami.
Určitě? Je to jistě tak?
Vážně jsme jazyk stromů zapoměli?
Možná že stačí dost dlouho naslouchat
A písni podzimní bychom zas rozuměli,
Doufám, a pevně věřím tomu,
Že budem rozumět podzimní písni stromů.
Proto když na podzim listí zas začne hrát,
Vyrazím na toulky, pozorně naslouchat.